Jak máme znovu letět, když nám zlomili křídla

Občas se v životě přihodí věci, které bolí a které můžou úplně změnit naše představy o životě a o světe. Asi už jste slyšeli o slovu trauma. Je to chvíle, kdy nás něco zraní natolik, že to ovlivní na dlouho to, jak svůj život žijeme. Někdy to vypadá tak, že najednou něco důležitého, v co jsme věřili a s čím jsme počítali, přestane platit.

Klienti se mě pak v terapii ptají, co s tou nedůvěrou? Jak najít sílu žít a přežívat?

A já si říkám:
Jak by mělo, byt jednoduché věřit, když Vás tolik nebo tolikrát zranili?
Jak těžké může být najít odvahu znovu vyletět do života, když Vám zpřelámali křídla?
Jak by mělo být jednoduché nebát se znovu bolesti a zklamání?

Jednou zhrzená důvěra je jako křehká květina. Někdy může růst dlouho, pomalu a někdy i těžce a jedna rána ji může zase celou zlomit a pošlapat. Někde v minulosti to hodně bolelo. A chápu, že můžete mít strach, že to bude bolet zas a znovu. Možná máte pocit, že už jste ten navždy porouchaný kus.

 

Lidé na zranění a traumata reagují různě. Někdo se naučí, že se nemá cenu bránit, někdo, že v pořádku, aby mu ostatní ubližovali, další naopak se rozhodně, že tohle už nikdy nedopustí (aby to bolelo, aby byl slabý, bezbranný). Ta přesvědčení mohou být různá.

Život nás formuje. Jestli něco jako lidé opravdu umíme, tak je to přežít. Naše tělo a mysl pro to umí udělat neskutečné věci. Chrání nás podle toho, co si myslíme, že potřebujeme chránit.

Kamarádka mi nedávno poslala zajímavé video o Bruce Liptona o tom, jak reagují naše buňky. Myslím si, že tak jak reagují buňky reaguje naše tělo a mysl.

Pro to, co chci dnes říct, je zajímavá část, která začíná 1:25:50, ale podívejte se na celé, jak fakt zajímavé a inspirativní.  Pokud raději čtete, video včetně přepisu rozhovoru v angličtině najdete tu»»

Pokud k buňce dáme výživu, otevře se a může přijímat a vyživovat se, posilovat se. Pokud k ní dáme toxiny, udělá pevnou hradbu a nic k sobě nepustí. Zavře se. Nemůže zároveň přijímat nic dalšího.

A tohle je přesně to, co se nám děje, když se přesvědčíme, že svět a život je natolik nebezpečný, že se musíme pořád jen bránit.

A tenhle strach bývá to, co je tak těžké překonat a najít z toho cestu. Najít tu cestu, kdy bude v pořádku riskovat, že Vás možná ještě někdo někde zraní. Ono totiž se může stát znovu, že někdo Vám ublíží, zradí Vás, bude po Vás chtít věci, které nechcete. 

Pokud ale zůstaneme uzavření, je těžké vidět ty věci, které nás mohou vyživit a posílit. Je těžké vidět něco dalšího než potencionální nebezpeční, bolest a strach.

Vnímám, jak velkou odvahu a odhodlání vyžaduje zkusit to jinak a znovu uvěřit i v sami sebe, že jsme neztratili tu schopnost znovu se uzavřít, ubránit se, když bude potřeba.

Stejně jako buňky umí otevřít a zavřít svůj obal, můžeme i my se rozhodnout, kdy se otevřeme a kdy zavřeme, nastavíme si hranice a ochráníme se. Neztratili jsme tu schopnost, jen možná někdy tyhle možnosti a dovednosti u sebe nevidíme.

Ano, může se stát, že se zase v budoucnu zraníme, že se dostaneme do podobné situace. To, co může být jinak je, že Vy se v těch situacích jinak zachováme, a nebo se jinak budeme cítit. Možná promluvíte nahlas, postavíte se za sebe, odejdete nebo se jinak ochráníte.

Chápu, že tyhle všechny strachy tam jsou. A říkám si, že možná dobrý způsob, jak o tom přemýšlet může být hledat si to pro sebe dostatečně bezpečné, aby se to dalo zkusit.

Co byste potřeboval/a, aby to bylo dostatečně bezpečné, aby se to dalo zkusit?

Safe enough to try

Stejně jako když chcete zkusit vylézt na skálu, neuděláte to prostě jen tak, že se seberete a začnete lézt. Teda jasně, můžete. Ale stejně tak je v pořádku si pořídit jistící lano a člověka, který Vás unese.

Stejně jako když si zlomíme nohu, hledáme pomalu znovu způsob, jak věřit a důvěřovat, že nás zase unese jako dřív, dává mi ji péči, cvičíme ji,…

A se zraněními srdce a duše to je podobné. A stejně jako v jiných případech, i když u jiných si myslíme, že cesta za uzdravením je jednoduchá a přímá, ona je plná zákrut a slepých uliček.

Tak nám všem přeju, ať si to na svých cestách děláme bezpečné a hledáme si pro sebe podporu, jak vytrvat.

Šárka Kohoutková
Jsem psychoterapeutka a psycholožka a pomáhám svým klientům zvládnout trápení a temná období a najít jedinečnou cestu k sobě. Můj příběh najdete tady
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.