Prožij den – 5 poznatků, které jsem se naučila až na konci

Slíbila jsem sama sobě i Vám sdílet svoje poznání a dojmy z prázdninové výzvy Prožít každý den. Tak tady jsou.

Před 3 měsíci mě napadlo, že to co, pro sebe praktikuju už nějakou dobu a co mě dělá hodně dobře – zastavím se a prožiju nějaký jednoduchý moment, vychutnám ho, bych mohla zkusit sdílet s ostatními. A chtěla jsem podpořit i ostatní, ať to zkusí a vychutnají si tyto jednotlivosti života.

A tak jsem si vymyslela výzvu Prožij každý den. Šla jsem do toho se závazkem, že já do toho půjdu a uvidím, kdo se ke mně přidá. Dala jsem si malé očekávání, že i kdyby to bylo nápomocné jen pár lidem, tak to bude zajímavá zkušenost.

A jsme tady, na konci výzvy a já se chci s Vámi podělit o to, co mi zpětně došlo a co dalšího jsem se naučila. (Více o výzvě si přečtete tu a o tom, co jsem se naučila po pár týdnech tu. )

1. Jsem na sebe hrdá, že jsem to dotáhla a dodržela svůj záměr

Nebudu zastírat, že to vždycky bylo jednoduchý. Opravdu každý den poctivě myslet na to a najít si čas udělat sdílecí Insta Stories a poslat to do světa. A neudělat ho jen tak, aby bylo. Poctivě sdílet proč tenhle den stál za to – nějakým momentem, poučením … Nejsem zrovna důsledná a disciplinovaná a tak to má pro mě velkou cenu.

 

2. Bylo neskutečně těžké najít energii zreflektovat temné dny

A na to vlastně navazuje moje druhé poznání. Na konci těžkého, temného dne si sednout a najít energii na to říct si, proč tenhle den stál za to, bylo neskutečně náročné. Už jen najít odhodlánímotivaci položit si tu otázku.

V konečném důsledku to vždycky bylo užitečné. Jak jsem si to projížděla a reflektovala celý den, tak mi docházely všechny souvislosti a podívala jsem se s odstupem na to, co se vlastně dělo. A tímhle procesem jsem se často z toho nepříjemného prožívání vyhrabala. A bylo strašně zajímavý pozorovat tu moji část, která v tu chvíli z toho vlastně vůbec nechtěla ven. Ona přesně věděla, že jen tím, že se na to kouknu, tak s tím něco dělám a nedovolí mi to vědomě tam zůstat.

 

Ono, když si někdy hovíme v těchto těžkých myšlenkách, tak se to tak děje proto, že nějaká naše část to prostě chce a potřebuje. Neříkám, že ta část je vždycky konstruktivní. Může být destruktivní a naopak zařizovat, abychom byli potrestáni. Rozhodně neříkám, že je vždycky vědomá. Někdy je to jen část, která se bojí změny a radši zůstane ve známém, i když bolavém.

3. Drobné momenty všímavosti vždy neladí se sdílením

Můj další aha moment nastal až skoro na konci. Snažila jsem se pokrýt ve výzvě, co nejvíce možností. To je moje vlastnost, která ne vždy je úplně užitečná. A tak jsem ve výzvě spojila 2 věci:

  • najít ty malé momenty zastavení (V podstatě momenty všímavosti)
  • podívat se na den jako na celek a najít to, co bylo zajímavé, užitečné, proč to stálo za to (což vlastně vede k reflektování a v konečném důsledku také k všímavosti).

Obě nakonec mohou vést k tomu uvědomit si a ocenit všechny tyhle momenty. Ve článku Prožij každý den – 4 poznání, kterými mě výzva už překvapila jsem je popsala jako velkou výhodu. Došlo mi, že tyhle procesy jsou vlastně hodně rozličné.

Možná se mnou nebudete souhlasit, ale pro mě tyhle malé momenty všímavosti jsou neskutečně přítomné – třeba když se najednou všimnu, jak mi na terasu přistál motýl a já jen pozoruju s úžasem, zvědavostí a nadšením, jak pomalu otevírá a zavírá křídla. Jako by se jen zastavil čas a nic dalšího není.

Tak tohle dělám přesně jen do chvíle, než mě napadlo, že tohle by bylo fajn sdílet. Ve chvíli, kdy začnu lovit mobil, tak pro sebe ten moment zabiju. Pro mě je tenhle prožitek tolik tady a teď, že už jen tenhle záměr a hnutí mysli mi ten pocit zakalí. Je možné, že v tomhle se mnou nebudete souhlasit. Bylo to moje velké poznání.

A v rámci výzvy mi to dávalo smysl a jsem nadšená, že řada z Vás to dělala a sdíleli krásnou louku a krásnou jeskyni, děti, které si hrají v dešti, …. A je super, že když se to učíme, můžeme se inspirovat tím, kde všude se dá takhle krásně zastavit.

4. Je sdílení vztahové a sdílení růstové

A to mě vlastně posouvá k mému dalšímu aha momentu Když jsem si třeba na takovýto drobný prožitek vzpomněla až večer při reflektování, tak jsem začala hledat nějaký obrázek nebo slova, která by ho vystihl. A někdy jsem to dělala spíš proto, abych Vám to předala, ale to nebylo pro mě. Bylo hezké ten pocit sdílet s ostatními. Přinášelo to krásný pocit vzájemnosti.

A pak byly dny, typicky ty temné a náročné, kdy jsem nesdílela proto, že bych chtěla, abyste to viděli a věděli. To důležité bylo říct to „nahlas.“ Když věci říkáme nahlas, tak už tenhle samotný fakt je může ujasňovat, měnit a přinášet další zajímavé poznatky. Posouváme se dál.

Díky za možnost si uvědomit, že tyhle motivace jsou jiné, i když jsou často ruku v ruce.

5. Vnitřní prožívání a vnější pozorování jsou dva vesmíry

Do výzvy se zařadili i nějací moji klienti a kamarádi. A občas se mnou sdíleli, jak nají pocit, kolik toho na sebe prozrazují. Přicházeli obavy, jak to asi působí a jestli to není moc. Taky tohle znám u sebe nejen tu, ale i v jiných situacích.

Někdy máme tenhle pocit a při tom jsem vlastně hodně tajemní. Znamená to jen to, že sdílíme něco intimníhonelehkého pro nás. To je důležitá informace pro nás. Zároveň jsem byla nadšená, jak si to lidi pro sebe dělají bezpečné. Bezpečí je hrozně důležitý předpoklad toho, abychom mohli jít za svou komfortní zónu a naučit se něco nového

 

Tak to je to hlavní, co jsem Vám chtěla říct. Díky moc všem, co se mnou do toho šli a díky, že jste se mnou sdíleli, k čemu Vám to bylo užitečné a co to přineslo. A díky za tu zkušenost.

Šárka Kohoutková
Jsem psychoterapeutka a psycholožka a pomáhám svým klientům zvládnout trápení a temná období a najít jedinečnou cestu k sobě. Můj příběh najdete tady
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.