Prožij každý den – 4 poznání, kterými mě výzva už překvapila

30.6. 2019 (Aktualizováno: 10.7. 2019)Šárka Kohoutková104x0 Komentářů

Výzvu Prožij každý den jsem do světa pouštěla se záměrem ukázat ostatním, jakou změnu v životě může udělat to, když si najdeme momenty, které ve svém životě oceníme.

Po 3 týdnech, kdy opravdu každodenně sdílím svůj den, jsem sama překvapená, co všechno mi to přináší. A to vše vlastně teprve dnes začíná. A tak jsem se rozhodla sdílet moje poznání a pozorování.

Co jsem se zatím naučila

Za ty 3 týdny, co to provozuji jsem se přistihla u pár momentů, které bych s Vámi chtěla posdílet.

1. Nedělat to jen pro publikum

Tenhle úhel přinesl a přináší spoustu zajímavých uvědomění a procesů, které přináší jednak samotné lidské vztahy a interakce a i nároky sociálních sítí.

Když jsem se rozhodla sdílet veřejně každý den, dala jsem si povolení, že nikdo nemusí rozumět tomu, co sdílím. Zároveň nechci jít lehkou cestou jen tak na oko.

Přistihla jsem se, že mě napadlo, jak moc by bylo jednoduché naplnit si to momenty s mým psem, anebo z toho, že moje práce byla užitečná. Zároveň mi došlo, že by to bylo takové klouzání po povrchu. A tak se snažím najít i ty další věci a vrstvy za tím – co mi to přineslo, co jsem se naučila, jaká kvalita mě oslovila.

Dovoluji si být autentická a zároveň si hlídám míru specifičnosti, která je pro mě příjemná a bezpečná ve veřejném prostoru sociálních sítí.

Další moment, který jsem zaznamenala, byl lákání krásného obrázku. Přišlo pokušení nesdílet to, co mi drží prožitek, ale tu fotka, která bude vypadat dobře a ostatní jí ocení.

Tak co Šárko, chceš to dělat pro sebe, ale pro potvrzení od druhých?  Pomáhá mi to uvědomit si moje motivace a potřeby. A nahlas si říct, zda to dělám pro počet liků nebo pro sebe.

A protože to dělám pro sebe, rozhodla jsem se, že fotky dělám, jen když se cítím komfortně. Ty momenty, kterou stojí za to, jsou často zároveň ty, že kdybych fotila, zachycovala ten moment, tak si ho neužiju. Přece se nepřipravím o zážitek jen proto, abych udělala hezkou fotku.

 

2. Jsou dny, kdy to chce odhodlání nepolevit

Vyskytlo se už pár dní, kdy jsem prostě toho měla moc, hodně práce, moc jsem se nezastavila, taky vedro. Prostě náročný den, kdy by bylo jednoduché to jen tak nechat  jít. Chtělo to nějaké přemlouvání si dát ten prostor pro sebe a vytvořit post.

V těchto chvílích mi často pomohlo sdílet se svým mužem a pomoci si utřídit myšlenky. Nakonec ten pocit, že jsem to pro sebe udělala stál za to. Nebudu zastírat, že závazek k výzvě, události a skupině fakt pomohl.

3. Těžké dny se sdílí hůř

Můj život není jen samé skvělé a báječné věci. Už jsem stihla mít i dny, kdy mi prostě nebylo dobře psychicky a nebo fyzicky.

A bylo by  asi lehké říct, že tenhle den stál prostě za hovno – nic se mi nedařilo, frustrace, atd. … A zpytovala jsem svědomí – co je to autentické. Prožít den ale přece není jen o užívání.

Paradoxně to, že jsem chtěla zůstat věrná svému záměru, mi pomohlo vidět ten proces s odstupem, prostě tak jak byl  a nejít do sebelítosti nebo vinny, ale ocenit to, jak se mi podařilo tím projít. (neděle)

4. Je rozdíl to dělat každý den

Vůbec jsem nevěděla, jestli to, do čeho se pouštím bude pro někoho vlastně zajímavé. A udělala jsem si velký záměr, že jednak začnu dřív, ať dokážu zprostředkovat, jak by to vlastně mohlo vypadat. A taky, že i kdyby se nikdo nepřidal, tak to prostě udělám a zkusím nepolevit.

Začala jsem skoro ihned, ale v režimu opravdu každý den udělat i výstup jsem začala až o 10 dní později.

Hodně mě překvapilo, jak jen po 3 týdnech se to, co se mi děje hodně proměnilo, jakým způsobem vypadají výstupy toho, co se mi děje. Ze začátku to byli jen opravdu jednotlivé momenty, které jsem nějak zachytila, obrázkem nebo pár slovy.

Den za dnem se to trochu měnilo. Jsou dny, kdy to je stejně. Zároveň mi pod rukama občas kreativně vznikli takové malá umělecká díla. Možná ne pro ostatní, ale pro mě. Často to byl obrázek a nějaké slova, věty, výkřiky do tmy, které pro mě zachycovali energii celého dne. Velkou řadu jednotlivých důležitých momentů. I těch dobrých i těch poučných (ne vždy zcela příjemných).

 

Vlastně jsem často někdy ke konci dne reflektovala  celý den a říkala si, co zrovna na tomhle dni bylo fajn, jedinečné a často to bylo více věcí, které jsem pro sebe chtěla zachytit. Vedlo mě to zpátky k technice reflektování, o které jsem nedávno psala. Článek najdete tady.

I když někdy ten moment ve smyslu – i kdyby se dneska stalo jen tohle, tak to stálo za to – stal už třeba ráno, zjistila jsem, že si chci nechat ten moment sdílení až navečer, abych sereflektování dne prostě neošidila.

No jak vidíte, je toho hodně. Vůbec jsem nečekala tolik každodenní aha momentů, uvědomění a vděčnosti. A už se těším, co dalšího to přinese. Vždy teprve začínáme.

Inspirace ze skupiny

A ještě jedna věc – moc díky všem, co sdílíte ve skupině. Každý příspěvek, každá fotka nebo video jsou mi inspirací, co všechno v životě máte a dokážete.

Uvědomuji se, že pustit sebe do světa a dovolit si sdílet, není jednoduché. A gratuluji k tomu, že jste si to dovolili.

Jsem moc zvědavá, jaké poznání celý proces přinese Vám, kteří jste se ke mně přidali. Pokud se se mnou podělíte, budu ráda.

 

Šárka Kohoutková
Jsem psychoterapeutka a psycholožka a pomáhám svým klientům zvládnout trápení a temná období a najít jedinečnou cestu k sobě. Můj příběh najdete tady
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.